Cizinec a Sakura

Ti, kdo mě znají, vědí, že mám k Japonsku a jeho kultuře velmi blízko. Vyrůstal jsem na jejích ozvěnách – na anime, manze a starých dovezených VHS kazetách. Když jsem začínal být trochu unavený z psaní temnějšího světa Architektů reality, zdál se mi sen. Mluvil jsem v něm s japonskou ženou jménem Hiroko. Její příjmení znělo nějak jako „Sarakuia“, ale jelikož jsem se probudil příliš rychle, rozespalému mozku se to trochu slilo dohromady. Právě tenhle snový zmatek mě nakonec inspiroval k její televizní přezdívce Sakura – a tím pádem i k samotnému názvu knihy. (Navíc se přiznám, že stromy sakury naprosto miluju, je to zkrátka nádhera.)

Ve stejné době si hned několik lidí v mém širším okolí procházelo rozchody a rozvody. Nechci a nepřísluší mi nikoho soudit, ale celá ta situace mě přivedla k myšlence napsat romanci, která by proti sobě postavila dva zcela odlišné světy. Na jedné straně Evropan, vychovaný v západním individualismu ve stylu „dělej si, co chceš, buď nejlepší, najdi svou cestu a vydři si ji“. Na straně druhé tradiční Japonka, svázaná mnoha neduhy tamní společnosti – od absolutní poslušnosti vůči starším a nadřízeným, přes šikanu na pracovišti, až po tlak hlavně „nevyčnívat“. Řekl jsem si: Co by se stalo, kdyby se tihle dva potkali při natáčení cestovatelské reality show?

Do příběhu jsem promítl spoustu vlastních úvah. Jednak touhu rozvíjet téma hledání vlastní cesty a uvědomění si své hodnoty, protože i já sám jsem si tím prošel. Pocházím z dělnické rodiny a dodnes spousta lidí z mého okolí úplně nechápe, že se dá velmi úspěšně živit na volné noze v kreativním byznysu.

Zároveň jsem se chtěl podívat na téma životních restartů. V našich končinách končí rozvodem téměř 40 % manželství. Pokud už jsou v rodině děti, není vnitřně vůbec snadné odejít, což naprosto chápu. Na druhou stranu mě to nutí k zamyšlení: Pokud je někomu třicet, čtyřicet nebo i padesát a manželství se nedá zachránit, má smysl se v něm dál trápit? Vždyť má člověk před sebou ještě obrovskou část života!

I proto není Cizinec a Sakura žádná jednoduchá a přeslazená romance ve stylu hollywoodských klišé (žádné „mucinky muc“ a uslzené koukání z okna do deště). Chtěl jsem ji napsat surověji a reálněji. Je to příběh o tom, že pokud chcete intenzivní a věrnou lásku, musíte být ochotní za ni bojovat. A aby měl čtenář pocit, že tu show skutečně sleduje s hrdiny, zanesl jsem do děje reálné poznávání tradiční japonské kultury a lokací, takže má kniha i mírně edukativní rozměr.

Momentálně mám napsanou přesně polovinu. Zastavil jsem se u pořádného cliffhangeru, kde se Hiroko – která doteď spíše poznávala sama sebe, své hodnoty a nechala se vést – musí postavit na vlastní nohy a přebrat otěže aktivity sama.

Knihu bych rád dopsal do léta 2026. Držte mi palce a budu moc rád za každou vaši reakci a komentář!